wwolfs.cz s úctou k minulosti & láskou k budoucnosti

Tichounké zurčení potůčku pod tenkou krustou prvního zimního ledu. Jeho nepříjemné štípání, když na něj přiložíte svou tlapku, a překvapivá nepoddajnost, když zatlačíte. Tak taková na první dojem Ziměna pro druhé bývá – mlčenlivá s nepříjemnou aurou mrazu, který se zarývá pod byť hustou srst, a nedostupná. Vlčice, s níž se málokdo chce dát do řeči.
Je ale bělavějící vlčice opravdu tak nepříjemná, tak naoko zarputile proti celému světu, kdykoliv naň nahlédne? Možná ano, možná ne – někteří ji vlci zastihnou s překvapivě přívětivou tváří a její krákoravý smích je zahřeje na duši, jiní se zase musí stůj co stůj bránit jejím štiplavým poznámkám. Cukr i bič. Ziměna se občas zdá řídit výhradně prvním, prvním a jediným dojmem, který si u vlků vytvoří, a málokdy je s to jej měnit. Myslí si, že má na vlky dobrý odhad – ve skutečnosti je však jenom pragmatická ve všem, co dělá, a tedy i ve výběru sobě rovných. Jedinou výjimku tvoří opravdu naivní, dětinské vlčice, vůči nimž, jak se jeví, má jakousi prapodivnou slabost a k nimž je vždycky velmi pozorná a hodná.
Ziměna, jako vlčice kruté zimy, zastává hrubou sílu před rozumem, kterého, ačkoliv to nejde na první pohled okatě vidět, příliš nepobrala. Je dominantní, rozhodná a rázná ve svých krocích. Jeden by ji mohl nazvat barbarem, zaostalcem za dobou – většinu svých problémů řeší ostrou výměnou názorů, nebo přímo bojem. V takových praktikách se ale nevyžívá, jak by se od jejího přístupu možná čekalo – její chování je způsobeno tím, že nic jiného nezná, a možná ani nepozná. Změny nemá ráda a není jim nakloněna, třebaže by pro ni občas mohly být prospěšné (na čemž můžeme vidět rozkol mezi jejím pragmatismem a nepříliš vysokou inteligencí – ačkoliv se řídí tím, co je užitečné, ne vždycky ví, co taková užitečnost vlastně je).
Možná se v ní skrývá víc – někde pod tou ledovou vrstvou, již před sebe zcela automaticky před druhými staví. Snad. Neodhalí snad právě sama hra, kým vlci ve skutečnosti jsou, nebo kým by být chtěli?